Stanovení isokyanátů v polyuretanech

Abstract

Úkolem diplomové práce bylo ověření metodik, zabývajících se jednak stanovením nejvyššího přípustného množství zbytkové látky v materiálu nebo výrobku vyjádřené jako celkový obsah NCO v mg/kg (QM) dle hygienické směrnice 38/2001 Sb. v platném znění, a jednak ověřením hygienického limitu emisí volných isokyanátů v mg/m3 uvolněných z PUR pěny v návaznosti na hygienický limit dle Nařízení vlády č. 178/2001 Sb. v platném znění. Dalším krokem pak bylo ověření metodik na reálných vzorcích, u nichž bylo nutno zjistit, zda v polyuretanových výrobcích, používaných pro styk s potravinami a pokrmy nezůstavají zbytkové isokyanáty a zda při zvýšených teplotách (např. při oslunění nebo v blízkosti topidel) nedochází k uvolňování isokyanátů z vyrobených PUR pěn, používa-ných v uzavřeném prostoru (např. automobilový průmysl aj.), do ovzduší. Vzorky i standardy byly dle použité metodiky derivatizovány a výsledné deriváty byly analyzovány pomocí HPLC s UV a fluorescenční detekcí. Pomocí externí kalibrace byl vyhodnocen obsah hodnocených isokyanátů. Pro hodnocení isokyanátů ve vzdušině byly vzorky v uzavřeném prostoru zahřívány po určitou dobu a po převedení na stabilní derivát ( po nasamplování na filtr ze skleněných vláken, který je pokryt derivatizačním činidlem) byly deriváty analyzovány pomocí HPLC dle popsané metodiky. Z výsledků měření vyplývá, že použité metodiky byly vhodné pro hodnocení isokyanátů ve hmotě i vzdušině. V žádném ze vzorků poskytnutých ke zkouškám nebyla zjištěna přítomnost nadlimitních volných isokyanátů.