Eco-Friendly Tendencies in Czechoslovak Urban and Regional Planning from 1918 until 1968

Abstract

Disertační práce přispívá k poznání dějin moderního urbanismu a územního plánování, které u nás stále nejsou dostatečně reflektovány. Specifikem je zaměření na ekologicky šetrné tendence, které byly ve vymezeném období překvapivě časté a pestré. Za ekologicky šetrné tendence jsou přitom považovány takové úvahy, plány, projekty a koncepce, které: a) kriticky hodnotí nepříznivé zásahy člověka do přírodního prostředí; b) předkládají v rámci urbanismu a územního plánování konkrétní návrhy nápravy, ochrany a kultivace. Práce stojí především na rozsáhlém průzkumu dobových materiálů, zejména odborných a popularizačních periodik, sborníků, knih, učebnic, ročenek, metodik, výzkumných zpráv a vychází také ze studia vybraných územně plánovacích dokumentů a některých krajinářských a regionálních studií. Text sleduje přibližně půlstoletí vývoje ekologicky šetrných tendencí v československém prostorovém plánování. Začíná u počátků moderního českého urbanismu a územního plánování po první světové válce, zachycuje proměny v meziválečném období, přináší vhled do ekologicky šetrných studií a koncepcí za druhé světové války, ale i do změn vzešlých z nástupu socialistického systému v plánování a výstavbě. Práce pokračuje u velkých urbanistických zásahů do české a slovenské krajiny a u teoreticky i prakticky bohatých šedesátých let. Text končí kolem roku 1970, kdy začalo další stádium vývoje československého prostorového plánování. Součástí disertační práce je také několik důležitých příloh: přehled textů a projektů obsahujících ekologicky šetrné tendence v československém urbanismu a územním plánování; medailony nejvýznamnějších architektů (urbanistů a územních plánovačů) a technických či přírodovědných odborníků zapojených do prostorového plánování; přehledná chronologická tabulka s nejdůležitějšími milníky vymezeného období.

This dissertation contributes to the history of modern urban and regional planning, a field which has yet to be adequately studied in the Czech Republic. Specifically, it focuses on the surprisingly frequent and varied eco-friendly tendencies present during the studied time period. “Eco-friendly tendencies” are defined as thoughts, plans, designs, and concepts that: a) critically assess human impacts on the natural environment; and b) lay out specific proposals for correction, protection, and cultivation within the field of urban and regional planning. This dissertation is based primarily on extensive research of period materials, especially scholarly journals, popular magazines, conference proceedings, books, textbooks, yearbooks, handbooks, and research reports as well as select regional planning documents and several landscape architecture and regional studies. Developments in eco-friendly tendencies in Czechoslovak spatial planning over approximately half a century are followed. This starts with the beginnings of modern Czech urban and regional planning after World War I, describes its transformation in the interwar period, and examines eco-friendly studies and concepts produced during World War II as well as changes resulting from the introduction of the Communist system of planning and construction. It then looks at the impact of large-scale urban projects on the Czech and Slovak landscape and examines the theoretically and practically rich 1960s. It ends around 1970 when a new stage in Czechoslovak spatial planning began. Several important appendices are included in the dissertation: an overview of documents and projects containing eco-friendly tendencies in Czechoslovak urban and regional planning; short biographies of the most important architects (including urban and regional planners), technical professionals, and natural scientists involved in spatial planning; and a timeline of the most important events in the studied period.