Tvorba biofilmu na polymerních površích

Abstract

Tato diplomová práce pojednává o vztahu biofilmu s polymerními povrchy. Zkoumala se tvorba biofilmu plísní a bakterií na 17 různých polymerních nátěrech, které slouží jako ochrana proti korozi. Kromě polymerních nátěrů byla testována tvorba biofilmu také na polyanilinové soli, bázi a bázi upravené fosfowolframovou kyselinou. V experimentu byly využity gramnegativní bakterie Pseudomonas aeruginosa a grampozi-tivní Bacillus cereus a plísně Aspergillus niger, Trichoderma viride, Paecilomyces variotii a Gliocladium virens. V případě biofilmu plísní, se zjišťovala schopnost biofilmu přerůstat vzorek a schopnost tvořit biofilm přímo na povrchu vzorku. Za pomoci dvou různých agarů, kompletního a nekompletního, bylo možné vyhodnotit, zda testované vzorky poskytují živiny pro růst biofilmu. Vyhodnocení bakteriálního biofilmu spočívalo v jeho kvantifikaci pomocí luminometru a v případě plísní ve výpočtu procentuální míry přerůstání a tvorby biofilmu na povrchu vzorku. Na všech površích byla měřena povrchová energie pomocí metody sedící kapky. Výsledky z tvorby biofilmu bakterií nevykazovaly výrazné rozdíly kromě vzorku SiO2 obsahující PANI. U biofilmu plísní měl vliv na přerůstání a tvorbu biofilmu zvolený typ agaru. Protože plísně na nekompletním agaru musely vyhledávat ži-viny, vytvářely na povrchu vzorků porost řídkého mycélia. V případě polyanilinových filmů, některé plísně potřebovaly pro přerůstání a tvorbu biofilmu živiny z agaru.