Reologie disperzních polymerních systémů

Abstract

Dosavadní práce, studující využití PET recyklátu, stále nedospěly k aplikacím, které by znatelným dílem využily kvantitativního i kvalitativního potenciálu této suroviny. S přihlédnutím k ekonomickým a ekologickým aspektům je fyzikální (materiálová, mechanická) recyklace plastů průmyslově efektivnější metodou ve srovnání s recyklací chemickou. Využití drtě z recyklovaných PET lahví pro přípravu kompozitních materiálů znamená spojení ekonomické výhodnosti recyklátu s lepšími zpracovatelskými i užitnými vlastnostmi, dosaženými plněním částic o vysokém aspektním poměru. Zlepšení vlastností materiálu je však podmíněno vysokou mezifázovou smykovou pevností dostatečně dispergovaných částic plniva v polymerní matrici. Polymer-částice mezifázová adheze ve výsledném kompozitu je charakterizována obvykle mechanickými zkouškami, které podají dostatečný důkaz o mezifázové adhezi ve vztahu k užitným vlastnostem materiálu. Nicméně znalost reologického chování kompozitů, tj. informace o mezifázové adhezi ve stavu taveniny, je mnohdy zcela opomíjena. Přitom znalost tokových parametrů (viskozita taveniny, pevnost taveniny a z ní vyplývající mezifázová adheze při působení konkrétní rychlosti smykové deformace) je klíčová v posuzování zpracovatelských vlastností každého disperzního polymerního systému. Předkládaná disertační práce se zabývá hodnocením reologických vlastností vybraných disperzních polymerních systémů a jejich vztahu ke struktuře a výsledným materiálovým charakteristikám. Jelikož současný výzkum v oblasti polymerních kompozitů je nejvíce zaměřen na přípravu nanokompozitů, promítá se toto téma největším dílem v disertační práci.