Stabilizace disperzních systémů polymerními emulgátory

Abstract

Biopolymery a biopolymerní částice jsou jednou z alternativ pro nahrazení potenciálně toxických syntetických surfaktantů stabilizujících rozhraní olej-voda v emulzích. Tyto mírnější druhy stabilizátorů umožňují připravit biokompatibilní emulze, vhodné pro farmaceutické a kosmetické využití, bez přítomnosti syntetických surfaktantů. Použití těchto stabilizátorů však může být v některých případech nedostačující, protože nejsou schopny vytvořit stabilní emulze. V takových případech pak může být výhodná schopnost některých přírodních emulgátorů vytvořit a stabilizovat emulze v synergii s jinými biopolymery anebo částicemi. Tato práce je proto nejprve zaměřena na problematiku stabilizace emulzí pouze proteinem, kaseinátem sodným, a v dalším kroku na studium interakcí mezi biopolymerem a částicemi na fázovém rozhraní. Konkrétně jsou studovány emulze stabilizované směsí kaseinátu sodného a nanokrystalické celulózy, se snahou porozumět stabilizaci emulzí prostřednictvím adsorpce, komplexace nebo vrstvení kaseinátu a nanocelulózy na rozhraní olej-voda. Znalosti získané v práci tak umožní kontrolovat vlastnosti emulzí pomocí změn ve složení stabilizující vrstvy na povrchu kapek. Praktické použití studovaných emulzních systémů je zaměřeno na přípravu oleogelů, které mohou sloužit jako nosiče bioaktivních lipofilních látek.