Charakterizace porézních systémů na bázi biopolymerů pomocí rentgenové tomografie

Abstract

Tato diplomová práce se zabývá 3D tiskem biomateriálů na bázi želatiny, síťované pomocí Schiffových bází. Připravené materiálové sady se liší typem želatiny (hovězí a králičí), poměrem želatiny a oxidovaného dextranu (1 ku 1, 2 ku 1, 3 ku 1), počtem natisknutých vrstev (1, 3, 5) a typem aktivačního činidla (NH3, TEA). Cílem této práce bylo posouzení vlivu přípravy materiálu a tiskových podmínek na výslednou porozitu vzorků (počet, velikost, objem pórů) pomocí metody SEM a CT. Tiskový materiál na bázi želatiny představuje slibný materiál pro přípravu matrice pro implementaci kmenových buněk in vivo. Její velkou nevýhodou je rozpustnost ve vodě a slabá mechanická stabilita, znemožňující její použití v 3D tisku, jehož řešení spočívá v dodatečné síťování. Proces síťování však v mnoha případech může vést k nárůstu cytotoxicity. Tento problém lze vyřešit síťováním pomocí Schiffových bází. Výsledky této diplomové práce potvrdily, že celková porozita materiálů na bázi želatiny, se liší v závislosti na původu želatiny, počtu tiskových vrstev, použitém poměru želatiny k oxidovanému dextranu a typu aktivačního činidla. Připravený materiál, tak představuje velký potenciál v přípravě bioinku, především díky jeho biokompatibilitě, nízké toxicitě, i možnosti jeho použití při 3D tisku různých struktur.