Rozhraní Umělecké dílo mezi fyzickou a virtuální reprezentací

Abstract

Helena Lukášová vystudovala sochařství na VŠVU, kde také absolvovala i doktorandské studium, jenž se zabývalo digitálním sochařstvím. Ve své práci zkoumá vztah reálného a virtuálního světa, mezi nimiž lze nalézt zajímavé průniky. Fragmenty známého světa mohou být reprezentovány v nových souvislostech. Základní myšlenka může být manifestována jak virtuálně, tak v materiálu. Její práce se neomezuje jen na výtvarné umění. Je autorkou úspěšných kolekcí šperků, spolupracovala s módními návrhářkami, podílela se na digitálních antropologických rekonstrukcích na půdě své domovské Masarykovy univerzity, kde působí na Fakultě informatiky jako pedagog a vedoucí Ateliéru grafického designu a multimédií na Katedře vizuální informatiky. V současné době, kdy umělecké dílo může být reprezentováno různými způsoby díky novým metodám zobrazení a zhmotnění za pomoci digitálních technologií, nutně vyvstávají otázky ohledně definic uměleckých kategorií. Dochází i k přehodnocení pozice umělce jako tvůrce, nová témata, které tato situace přináší, vedou k přehodnocení dřívějších stanovisek. Je sochařské dílo nutně spojené s hmotnou reprezentací v prostředí reálného světa? Je možné vnímat virtuální podobu trojrozměrného autorského objektu jako sochařské dílo (které může být navíc proměnlivé v čase) ač fyzicky neexistuje? Kam zařadit trojrozměrné dílo vycházející ze sad fotografií? Je sochařským dílem objekt, který byl realizován pomocí robotického obrábění? Nebo je jen zhmotněním zdrojového souboru, který ale není jinak vizuálně manifestován? Kde je originál a co je kopie? Tyto otázky vyvstávají při změně paradigmatu, který nástup digitálních technologií především v kombinaci s metodami digitální výroby, tvorby imerzivního prostředí a augmentované reality představují. Aktuálně je pak samostatným problémem pozice umělce ve vztahu k procesům učení neuronových sítí umělé inteligence.