Nanokompozit na bázi biopolymeru jako systém dodávání léčiv

Abstract

Syrovátkový proteinový izolát (WPI) je nosič využívaný pro širokou škálu bioaktivních látek, který má za určitých fyziologických podmínek nedostatečnou koloidní stabilitu. Pro zlepšení byly navrženy dva postupy pro stabilizaci polyelektrolytových nanočástic (PEN). První postup byl pomocí polyelektrolytové komplexace záporně nabitého WPI a kladně nabitého chitosanu (CS). Druhý byl postup pomocí iontové gelace v přítomnosti polyaniontu tripolyfosfát (TPP). Na stabilitu samouspořádání nanočástic má vliv pH a koncentrace nanočástic, proto musí být nejprve optimalizovány. Proto bylo jádro WPI pokryto vrstvou chitosanu a následně stabilizováno pomocí TPP s pH=8. Vzniklé stabilní nanostruktury byly charakterizovány fyzikálně-chemickými metodami DLS, SEM, FT-IR a TGA. Hodnocena byla úroveň zapouzdření a uvolňování nanočástic in vitro. Sférické nanočástice s průměrnou velikostí asi 248,57 +- 5,00 nm a povrchovým nábojem +10,80 +- 0,43 mV prokázaly vysokou účinnost enkapsulace (92,79+-0,69) a kontinuální uvolňování pozitivně nabitého chemoterapeutika doxorubicin, které přispívá ke zvýšení stability WPI/CS komplexů. Velikost Z-average a distribuce velikostí vykazovaly v průběhu tří týdnů zanedbatelný nárůst velikosti a tvorby agregátů. Získané výsledky potvrzují vhodnost navržených postupů pro zlepšování koloidiální stability PEN, což z nich činí slibné nosiče pro řízené dodávání nanočástic.